Míra cizineckého přízvuku údajně může ovlivňovat posluchačovo vnímání celkové kompetence mluvčího, a tedy i náš vztah k němu, důvěru v jeho schopnosti apod.
K cizineckému přízvuku odlehčeněji: Leckdo z nás se jistě bavil, když od Čecha slyšel zvukově přesvědčivou imitaci německé češtiny (např. Česká soda). Úspěch imitátorův spočívá mimo jiné v dobrém odposlouchání a následném napodobování výslovnostních principů běžných pro němčinu, které německý mluvčí automaticky přenáší do češtiny (cizinecký přízvuk). Dvořák pak nám může znít téměř jako Tfóršak, zbývá jako spívá, odborný jako odporný apod.
Málokdo z nás má ovšem možnost se pobavit, když německý mluvčí imituje českou němčinu. Důvodů jistě bude více, ale je jisté, že nestačí, abychom věděli, kterým písmenům odpovídají které hlásky, naučili se pár hlásek navíc, a naše němčina zní Němci německy.
Stručně podaná pravidla německé standardní výslovnosti a několik výkladů naleznete ve skriptech Machač, P. (2008): VÝSLOVNOST NĚMČINY Poznámky z teorie a cvičení.
Zaměřme se zde na nápadnější odchylky od německé výslovnosti, k nimž jako rodilí mluvčí češtiny máme více či méně sklon.
KONSONANTY
Aspirace a znělost/napjatost
Je dobré mít na paměti, že aspirace (přídech) v němčině není pouhou ozdobou neznělých, tzv. napjatých exploziv /p t k/. Aspirace pomáhá k odlišení /p t k/ od znělých, tzv. nenapjatých exploziv /b d g/ a v jistých případech je jediným vodítkem k tomuto odlišení. Neznělé explozivy [pʰ tʰ kʰ] realizované bez aspirace, jako v češtině [p t k], jsou v němčině percepčně bližší tzv. nenapjatým protějškům [b̥ d̥ g̊] (oslabená znělost), které rodilý uživatel němčiny vnímá jako /b d g/
Neznělé, napjaté explozivy /p t k/ bychom tedy měli vyslovovat se zřetelnou aspirací [pʰ tʰ kʰ], zvláště na začátku přízvučné slabiky, aby nedošlo k záměnám typu: packen ≈ backen; Torf ≈ Dorf; Kunst ≈ Gunst…
Příčinu možné záměny lze shrnout například takto:
Č [p] ≠ [b], N [pʰ] ≠ [b̥]
ale Č [p] ≈ N [b̥] => např. packen Č [pakn̩] ≈ backen N [b̥akn̩] (≠ N [pʰakn̩])
Znělé, nenapjaté explozivy /b d g/ bychom měli po sebekratší pauze a po neznělém konsonantu zvládnout s oslabenou znělostí [b̥ d̥ g̊], tedy zhruba jako české [p t k] (pro podrobnější výklad k artikulaci i k pravidlům viz skripta, s. 42-44).
Česká výslovnost
– nedodržení aspirace: [p t k] místo [pʰ tʰ kʰ]
– plná znělost (po pauze nebo po neznělém konsonantu): [b d g] místo [b̥ d̥ g̊]
Cvičení na německé explozivy ve srovnání s českými: [pʰ] [p] [b̥] [b], [tʰ] [t] [d̥] [d],[kʰ] [k] [g̊] [g]
Další příklady – viz níže (Asimilace znělosti)
Asimilace znělosti – ztráta znělosti a oslabená znělost
Jde o jeden z jevů, který velmi nápadně odlišuje zvuk němčiny od zvuku češtiny (pro podrobnější výklad viz skripta, s. 44-46).
Dbejme na dva základní principy asimilace znělosti v němčině, která se značně od principů v češtině:
- /b d g z/ na konci slabiky (téměř) vždy úplně ztrácí znělost, takže vyslovujeme [pᶜ tᶜ kᶜ s],
- /b d g z (v ʝ)/ částečně ztrácí znělost (1) na začátku slova po pauze a (2) po neznělém konsonantu, takže vyslovujeme [b̥ d̥ g̊ z̥ (v̥ ʝ̥)].
Česká výslovnost
– v obou případech plná znělost:
das Bett [daz bɛt] místo [d̥as b̥ɛtʰ] (téměř [tas pɛtʰ])
möglich [møːglɪç] (evt. [mɛːglɪx]) místo [møːkᶜlɪç]
abbinden [ʔab͡bɪndn̩] místo [ʔap͡b̥ɪndn̩]
es war [ʔɛz vaːɐ̯] místo [ʔɛs v̥aːɐ̯],
das heißt [daz ɦajst] místo [d̥as haɪ̯stᶜ] apod.
Ich-Laut [ç]
Tato hláska bývá pro Čechy artikulačně obtížná. Jedná se o palatální frikativu stejně jako u [j] (v češtině palatální aproximanta), takže ji můžeme tvořit jako mírně napjatější [j], avšak nezněle.
Nácvik tedy můžeme začít na [j]. Začněme vyslovovat dlouhé j a přibližujme jazyk k patru, až s tónem uslyšíme i šum. V tom okamžiku „vypněme“ hlasivky a dále zvuk jen šeptejme. Výsledkem bude místo artikulace a šum jako u Ich-Lautu.
Ich-Laut [ç] si konkuruje s Ach-Lautem [x] v tom smyslu, že se nemohou vyskytnout v tomtéž hláskovém okolí (viz skripta s. 57-58)
Česká výslovnost
– [ç] většinou nahrazujeme Ach-Lautem [x], někdy hláskou [ʃ]:
möchte [mœxtᶜə] (evt. [mɛxtɛ]) místo [mœçtᶜə]
dich [d̥ɪx] [dɪʃ] místo [d̥ɪç]
Bücher [b̥yːxɐ] (evt. [biːxr̩]) místo [b̥yːçɐ]
durch [d̥ʊrx] / [d̥ʊɐ̯x] místo [d̥ʊɐ̯ç] / [d̥ʊrç]
– [ç] v psaném -ig nahrazujeme explozivou [k]
richtig [rɪçtᶜɪk] (evt. [rɪxtɪk]) místo [rɪçtᶜɪç]
zwanzigste [t͡sv̥ant͡sɪkstᶜə] místo [t͡sv̥ant͡sɪçstᶜə]
Konsonantické a vokalické r [r] [ɐ]
Konsonantické r [r] se vyslovuje na začátku slabiky (rühren [ryːrən]) a s jeho artikulací si český mluvčí nemusí lámat hlavu, neboť němčina připouští řadu výslovnostních variant, včetně „českého“ r.
Vokalické r [ɐ] se artikulačně blíží vokálu [a] a vyskytuje se buď ve formě slabičné [ɐ], nebo neslabičné [ɐ̯]:
Vater [faːtᶜɐ], bohrt [b̥oːɐ̯tᶜ], erinnern [ʔɛɐ̯ˈʔɪnɐn] nebo [ʔɐˈʔɪnɐn]
Pravidla pro distribuci konsonantického a vokalického r – viz skripta s. 60.
Česká výslovnost
– nahrazování vokalického r [ɐ] konsonantickým [r]:
Vater [faːtr̩] místo [faːtᶜɐ]
fährt [feːrtᶜ] místo [feːɐ̯tᶜ]
erinnern [ʔɛˈrɪnr̩n], [ʔɛˈrɪnɛrn] místo [ʔɛɐ̯ˈʔɪnɐn] nebo [ʔɐˈʔɪnɐn]
verlangen [fr̩ˈlaŋən], [fərˈlaŋən] místo [fɐˈlaŋən] nebo [fɛɐ̯ˈlaŋən]
Velární nazála [ŋ]
V češtině se vyskytuje jako varianta fonému /n/ před [k], [g] (banka [baŋka], kongres [koŋgrɛs]), avšak v němčině i v jiných pozicích (singen [z̥ɪŋən], singt [z̥ɪŋtᶜ], Ring [rɪŋ]), kde může být jeho realizace pro českého mluvčího obtížná. [ŋ] má v němčině status samostatného fonému a jeho záměna za [n] může změnit význam slova (singen [z̥ɪŋən] vs. sinnen [z̥ɪnən]).
Česká výslovnost
– k velární nazále [ŋ] připojujeme velární explozivu [k] nebo [g]
lang [laŋk] místo [laŋ]
lange [laŋgə] místo [laŋə]
singt [z̥ɪŋktᶜ] místo [z̥ɪŋtᶜ] (výslovnost [z̥ɪŋktᶜ] patří ke slovesu sinken)
– mezi vokály nahrazujeme [ŋ] nazálou alveolární [n] nebo palatální [ɲ] ([ň])
Laryngální frikativa [h]
[h] je v němčině na rozdíl od češtiny [ɦ] neznělé, tedy něco jako slyšitelný výdech.
Česká výslovnost
– vyslovování znělého h [ɦ], někdy vlivem regresivní asimilace znělosti i se znělým předcházejícím obstruentem ([b d g z] místo [pᶜ tᶜ kᶜ s]):
Hand [ɦant] místo [hantᶜ]
Haushalt [ɦau̯zɦalt] místo [hau̯shaltᶜ]
Holzhacker [ɦold͡zɦakr̩] místo [hɔlt͡shakᶜɐ]
VOKÁLY
V oblasti vokálů je nutno zvládnout tři rysy, které odlišují německý vokalický systém od českého (podrobně viz skripta s. XXX):
- dvojí kvalita vokálů téhož typu (zavřené [i e o u y ø] vs. otevřené [ɪ ɛ ɔ ʊ ʏ œ]),
- labializované vokály přední řady ([y ʏ ø œ]),
- redukované vokály ([ə ɐ]).
ad 1. Kvalita vokálů
Dlouhé vokály se vyslovují zavřeně, tj. jazyk je přiblížen paterní klenbě více, než je tomu u vokálů otevřených. V důsledku toho znějí „vyšším tónem“, jsou „světlejší“. Pro českého mluvčího je důležité smířit se s faktem, že zavřené e [e] se svým zvukem významně blíží českým i-ovým vokálům, zatímco zavřené o [o] zní téměř jako u.
Česká výslovnost
– zejména [e] a [o] bývá příliš otevřené:
geben [gɛːbn̩] místo [g̊eːbn̩]
Boot [bo̞ːt] místo [b̥oːtᶜ]
ad 2. Labializované vokály přední řady [y ʏ ø œ]
je nutno vyslovovat jako ostatní přední vokály [i ɪ e ɛ], ovšem s patřičně zaokrouhlenými rty.
Česká výslovnost
– zde čeští mluvčí většinou nechybují, pokud ano, vyslovují labializované hlásky nelabializovaně:
Bühne [biːnɛ] (tj. Biene) místo [b̥yːnə]
küssen [kʰɪsn̩] (tj. Kissen) místo [kʰʏsn̩]
können [kʰɛnən] (tj. kennen) místo [kʰœnən]
lösen [lɛːzn̩] místo [løːzn̩]
ad 3. Redukované vokály [ə ɐ]
Mezi tzv. redukované vokály patří v němčině redukované e [ə] a vokalické r [ɐ]. Oba se vyskytují pouze v nepřízvučné pozici:
Gesichter [g̊əˈzɪçtᶜɐ],
verlangen [fɐˈlaŋən] / [fɛɐ̯ˈlaŋən]
Česká výslovnost
– [ə] bývá realizováno jako otevřené („české“) e [ɛ]
gerade [gɛˈraːdɛ] místo [g̊əˈraːdə]
– [ɐ] [ɐ̯] bývají pod vlivem písma realizovány s konsonantickým r:
Brüdern [b̥ryːdr̩n] [b̥ryːdɛrn] (evt. [b̥ryːdɛɐ̯n]) místo [b̥ryːdɐn] – další příklady výše
Kombinace odchylek
Jak řeč ubíhá v čase, tak se samozřejmě mohou v poměrně krátkém časovém intervalu nahromadit jevy pro českého mluvčího relativně náročné, ať už tak tomu je v rámci slova nebo většího celku, například:
Bücher [biːxr̩] místo [b̥yːçɐ]
Töchterchen [tɛxtr̩xɛn] místo [tʰœçtᶜɐçən]
Hast du das Gefühl, dass ich richtig deutsch spreche?
[ɦazduː daz gɛfiːl ǁ das ʔɪx rɪxtɪg dojt͡ʃ ʃprɛxɛ]
[hast ͡ d̥uː das g̊əfyːl ǁ das ʔɪç rɪçtᶜɪç d̥ɔy̯t͡ʃ ʃpᶜrɛçə]